“A jak budeš volit presidenta?Podle návodu stranického vedení nebo podle svého úsudku?” bezelstně jsem se ptala a poslankyně Parlamentu.
“To je ale blbá otázka. A koho bys chtěla ty za presidenta?” Obratně jsme zamluvily ožehavé téma a pokračovaly v družném hovoru v době, kdy naléhavost onoho tématu nebyla zdaleka tak aktuální jako nyní. Momentálně se nacházíme v mezičase volby hlavy státu. Druhé kolo nás teprve čeká, první pokus našich poslanců je za námi a mnohá tajemství kandidátů byla již odhalena. Kdo měl dostatek sebevědomí, nadhledu, sportovního ducha a v neposlední řadě i trochu štěstí.
Přiznám se, pokud bych svého presidenta měla vybrat pouze podle vlastního úsudku, asi bych si nevybrala. Ale kdybych měla nechat vybrat jen “oko”, svého národního representanta bych měla z fleku. Pohledného, svěžího šedesátníka sportovní postavy, s vlasy upravenými na přiléhavého ježka, oči ukryty za elegantními dioptrickými brýlemi, v dokonale padnoucím obleku a s výrazem muže, který vlivem mladých přítelkyň doslova vykvet jako kytka. Že to zrovna není v souladu se všeobecným chápáním morálky? Nevadí. V Evropě nejsme tak prudérní jako za oceánem. Vždyť, který politik v Evropě byl a je skutečně monogamní?
MSF, situace z 19.1.2003 se opakuje po druhém kole.