aneb Omylem na Závodu míru.Provozovatelé fitka se ze mě nikterak nadšení nebyli, když jsem se přihlašovala na čtvrteční spinning, neboť měl být určen jen pro muže. Přesto jsem v úterý na seznamu přihlášených našla skoro polovinu žen a volné místo. Usoudila jsem, že hodina s Korďasem mi vynahradí fitbox, omezený ze zdravotních důvodů. Krátce před začátkem spanilé jízdy jsem pochopila, co měli Petr s Radkou na mysli. Ocitla jsem se skupině mužů a žen, kteří již podle oblečení nenechali nikoho na pochybách, že kolo v jakékoli formě a provedení je to, za co by duši dali. Nechť mi pánové prominou, ale většina z nich to byli nefalšovaní „makáči“ – tělesní střízlíci s hýžděmi jako dva kmínky podle pravidla, čím menší tělesná váha, tím lepší výkony. Dámy mě též nenechaly na pochybách, že to s cyklistikou myslí vážně; byly oděny do slušivých speciálních oděvů a bot s nášlapy. Už na první pohled jsem do skupiny nezapadala – sice ve funkčním sportovním prádle, ale bez stylu. Ani kalhoty s „pamprskami“ mě nenapadlo si vzít na sebe.
Korďas nezklamal. Lekce jako řemen. Při pohledu na lidi kolem sebe, jsem si tam připadala, jako bych se připletla mezi účastníky Závodu míru. Kdybychom jeli v terénu, ani záda jediného člověka bych nikdy více nespatřila. Trápila jsem se hodně, ale nakonec jsem se přece jen chytla a hodnoty na tepovači frekvence mě potěšily. V optimální zóně jsem jela více než pětačtyřicet minut, spálila neuvěřitelných 545 kalorií a vypila litr a půl pramenité vody. Ovšem, zdali půjdu příští týden opět, momentálně přesvědčena nejsem.
MSF, není důležité vyhrát…
Irmiš,tato hodina byla mimořádná. V normálních hodinách jsme byly (i) vždycky ustrojeny (i) více méně „normálně.“ Přeji ti hezký sportovní zážitek a dej vědet, jak lekce proběhla.
Jů, děkuji za krásné postřehy, zrovna dneska jsem si tu říkala, jak bych to taky mohla vyzkoušet :)) Tak to jsem teda zvědavá, jak to bude probíhat u nás. Stylové oblečení mi ale pravda asi taky chybí… A vášeň pro cyklistiku, ta tuplem :)) Ale proč ne… Trénovat se musí…