Nevzpomenu si, odkud jsem „vyhrabala“sloveso hověti, které jsem si oblíbila natolik, že místo poddávání, holdování, libování si hovím ve svém těle, v posteli, na blogu, v solné jeskyni, o prázdninách a v dalších mnoha případech, jenž nejsou vhodné ke zveřejňování.
Slovník spisovného jazyka českého dále uvádí:
– 3. mn. hovějí i hoví;
– rozkazovací způsob – hověj, hov;
– přechodník – hověje, hově.
Podle zásady, že ten kdo čte je čtenář – čtenářka, kdo píše je písař – písařka, se domnívám, že ten kdo si hoví – je hověn – hověna.
MSF nebo je to jinak?
Liběna…liboslav? Takže žádný hověn-hověna, ale hověna – hověslav? :))))))))
Asi jako naše psí miminko, to hovado přerostlý všechna miminka, Benislav?
Přiznám se,že SSJZ nemám tak podrobně nastudovyný. Počkáme na Martina…
Qendo,SSJZ uvádí pouze slovo hověti nikoli hovíti.
Dokonce bych našla paralelu – ten kdo si libuje je liběna – liboslav.
Možná Matina něco napadne. Ten má originální nápady, vyčkáme, snad zapojí. MSF
A nemůže to býthovín – hovína?