Zatímco svou krátkozrakostjsem v sedmnácti vyřešila rychle pomocí brýlí v korekci dalekozrakosti jsem tak chvatná a houževnatá nebyla.
V prvním případě mě hnala k očnímu lékaři nepříjemné zjištění, že z páté lavice nerozeznám v matematice x od y a na výzvu pana profesora, abych si přesedla blíže k tabuli jsem nemohla přistoupit, neboť svou milovanou pátou jsem byla rozhodnuta hájit do maturity.
Ve druhém případě si minimálně dva roky namlouvám, že nejsem ještě tak stará, abych na čtení musela používat brýle. Ale v druhé polovině života jde všechno rychle; prázdniny jsou kratší než v dětství, rok uplyne jak divoká voda a zrak se zhoršuje nikoli po letech nebo měsících, ale po týdnech. Když jsem psala nesmysly do křížovek a četba v posteli se stala večerní můrou, ať jsem ostřila jak chtěla a zvyšovala vzdálenost čteného textu, stejně jsem viděla pořád rozmazaně, usoudila jsem, že k optikovi zkrátka musím.
Mladý muž mi věnoval možná více pozornosti než jiným pacientům, protože jako správná Váha jsem se nemohla rozhodnout, kdy je vidění lepší a kdy horší. Když už se zdálo, že zvítězil nad mou dalekozrakostí správnou kombinací dioptrií a cylindru, usoudila jsem, že bych možná potřebovala jen ty cylindry. Přesto jsem objednávku podle naměřených hodnot uzavřela, brýle zaplatila a dnes je vyzvedla. Nedočkavě jsem si je nasadila na nos a s překvapením jsem hlesla: „Já nic nevidím!“ – „Nesmíte se dívat do dálky, tam nic nevidíte,“ pravil a přistrčil mi pod zorný úhel cvičný text. Než jsem našla správnou vzdálenost měla jsem rychleji přečteno bez brýlí. Ale přiznám se bez mučení – rozmazaně.
MSF
S brýlemi se mi žijefajn už od třetí třídy… S krátkozrakostí si rozumím, s čočkami už méně. Je pravda, že člověk by si měl vážit dobrého zraku. A to já se svými 5 a 6 dioptriemi ( což je, jak s oblibou říkám, jedenáct) docela flákám. Takže teď vypínám písí a zítra zase, za denního světla, vtisknu nějaké to písmeno… Třeba i k věci 🙂
Martine,děkuji za tak obsáhlou připomínku.
Brýle do dálky nikdy nemám na nose při jídle, protože mít malé porce není žádná slast.
Brýle na blízko prozatím používám jen na psaní sms a při četbě v posteli; v obou případech je to lepší. Co se týká PC existuje dostatečně velká škála písmen.
MSF
Používal jsem spojkyna čtení velmi drobného textu, když se kontrolní výtisky novin dělaly ještě ve zmenšeném formátu. Text musí být opravdu trochu nezvykle blízko (čím zdravější oči, tím víc), a jakmile se člověk podívá jinam (přes ty brýle), je to opravdu nepříjemnější než cokoli jiného. Mimochod: námitky, že si člověk se zdravýma očima používáním brýlí na čtení kazí zrak, nepřijímám: spojka je obyčejná lupa a použití lupy na titěrné elementy není závadné, podstatné je dodržet správnou vzdálenost, v tomto případě velmi malou. Nicméně už to není aktuální, korektury se teď dělají jiným systémem.
Přidám ale jiný problém, který mám ve svém případě naopak s krátkozrakostí: s optickou mohutností kol (tuším) 1,5 dioptrie se pohybuju na rozhraní pohodlného vidění bez brejlí na monitor počítače. Takže monitor putuje poněkud blíž, naklánění k obrazovce představuje problém pro záda (zvlášť u notebooku). Snažím se samozřejmě používat co nejvyšší výchozí technickou ostrost (LCD). Jiné řešení to ale moc nemá, páč když si vezmu rozptylky, abych se jako mohl dívat na monitor pohodlně z dálky, jsou písmenka tak malá, že stejně musím blíž. (Vysvětlení pro čtenáře se zdravým zrakem: rozptylka sice obraz zaostří, ale zároveň jej příslušně zmenší. Chudáci lidi se silnou krátkozrakostí si proto už brejlemi do dálky moc nepomůžou: hrneček je z několika metrů sice „zaostřený“, ale těžko jej „vidíte“, páč má velikost náprstku…)
Takže se pořád ještě snažím o takovou vzdálenost, abych si u počítače vystačil bez brejlí. Samozřejmě časem budu rád, že vidím alespoň ty miniatury přes skla. Pak už pomůže jen větší monitor. Snad mi budou pokrok a cenový vývoj nakloněny (-;
Ju ju, na úroveň vidění zdravého oka se už žádnými prostředky nedostaneš, ani kontaktní čočkou; važ si ho, dokud jej máš…