Nedávno jsem přemýšlela,zdali mám v plnění svých stránek pokračovat, neboť jsem měla výrazný pocit zmaru. Ale dnes přišel ohlas na článek, zveřejněný v březnu loňského roku Dobromila, Liboslav, Kordula, Kajetán.
Dnes paní Kateřina ke jménu Liboslav napsala:
tohle jméno se nese rodinou mého manžela už několik generací a můj muž trvá na tom, že jeho syn musí tohle jméno nést s hrdostí dál. Článek mě velice potěšil a opět přesvědčil, že jménem neublížíme, ba naopak. Díky.
PS: Oslovovat ho budeme Slávku vč. všech možných odvozenin jak je u nás zvykem …
MSF, jen mít pokaždé ty správné nápady.
Jak se zdá,taky nestíhám, včera jsem byla u Berousků v cirkusu, chtěla jsem podat svědectví, ale musela jsem makat, abych splnila urgentní objednávku. Večer balím do Českého Krumlova a adrenalin šlajsen se už dostavuje.
MSF
Tomu rozumím……neboť teď jsem ve fázi stagnace. Moje psaní na stránkách stojí, ne, že bych nevěděla co napsat, ale mám toho tolik, že nevím co dřív. Takže se na blogu občas mihnu, ale u mě je pusto a prázdno. Nezoufejte, bude líp 🙂
A Jarmilko, zůstaň tu s námi, prosím !
Neplnit? Plnit!Ale je fakt, že občas je to dřina (alespoň pro mne), řídit se heslem „píši, mám-li co psát“. Protože někdy bych rád napsal, ale co?