Vlastnictví osobního automobilunás přeřadilo z kategorie hromadné přepravy do skupiny individuálních cestujících, ale nastálo mě připravilo o jedinečnost železničních zastávek. Více než dvě desítky let jsem cestovala na trati se stanicemi: Nový Jičín, Šenov, Kunín (je zrušena) a Suchdol nad Odrou, kde se křižovaly vlaky ve směru do Fulneku, Budišova nad Budišovkou, Ostravy a Olomouce. Na prázdniny do Klokočůvku jsem pokračovala na Budišov přes Makovice, Odry, Jakubčovice nad Odrou do Heřmánek. Do konce 60. let minulého století táhla osobní vagóny parní lokomotiva, jejíž jiskry nejednou sklidily lán zralého obilí u Jakubčovic. V Odrách a v Heřmánkách železný kolos působil mírumilovně, když čekal na příděl vody z obrovské pumpy.
Po prázdninách, kdy jsem dojížděla na fakultu do Ostravy, vlak stavěl v Hladkých Životicích, Studénce, Jistebníku, v Polance nad Odrou. V Ostravě Porubě, dnes Svinově, jsem vystupovala ve své cílové stanici. Občas jsme s rodiči nasedali do vlaku ve stanici Nový Jičín – horní nádraží, abychom dojeli do Frenštátu pod Radhoštěm. Míjeli jsme Bludovice, Hodslavice, Mořkov a v Hostašovicích jsme museli přestoupit na jinou trať. Nádraží jsem vyjmenovala, ale jak jednotlivé stanice vypadaly, si vybavit už nedovedu, ačkoli jediný společný znak přece jen měly – muškáty všech barev v oknech nádražních domků, výpravčího v červené čepici a „plácačkou“. Dnes jsem vděčna za každé nádraží, k němuž se nám podaří dojet na kolech a které se nám podaří zachytit na fotografický záznam.
Hrdoňovice na trase Libuň – Mladějov – Sobotka – Mladá Boleslav:
Železnice na trati Jičín – Turnov:
MSF, aby vaše zastávky byly jen šťastné.