Na svůj postní (hladový) pátekjsem se docela těšila, neboť je příjemné pomyšlení, jak zažívací trakt odpočívá, ale zároveň se snaží zbavit všeho nepotřebného. Přípravy na něj jsem zahájila již ve středu.
Rozmrazovala jsem lednici a jako správný lakomec jsem všechen ledík stáhla do velkého hrnce, abych ušetřila za destilku. Objem tekutiny jsem odhadla na 3 litry! Však lednička dělala při chlazení takový kravál, že jsme se museli v jídelně zavírat, abychom nebyli rušeni v hovoru. Vodu jsem svařila, co kdyby náhodou nějaký škůdce si myslel, že by mě mohl skolit. Vařila se dlouho a málem se odpařila všechna; blogovala jsem. Studenou jsem ji slila do dvou pet lahví a v pátek ráno pozřela…
„Uááá, uááá to je strašné!!! To snad nebudeš pít?!“ Vzdychalo a durdilo se ego. „Vydrž!“ Radila jsem mu a statečně jsem pila divně chutnající tekutinu.
Vydrželi jsme pouze jednu láhev, neboť voda za čtyři neděle do sebe natáhla veškeré pachy uložených potravin.
Příště žádný experiment, raději zajdu do lékárny.
MSF
P.S.Nejlépe na vlastní kůži, zkušenosti jsou nepřenositelné.
Vnučko,to skutečně BYL!!!
Odstrašující případ, lepší nenajdete!!!
Ale byla převařená, a tudíž žádné následky, žiju. MSF
:o))))))))))))))))))))))))
Tak to je opravdu humáč :o)))))