jsou na poloostrově Pelješac za samikadze.Skorka Cykloši (Skorkovník) pojednává o skupinách cyklistů, které jsem pojmenovala v domácí terminologii. Celý text najdete zde.
V dnešní příloze Hospodářských novin v INmagazínu (č.28) se rozplývá Jakub Turek, šéfredaktor specializovaného serveru Horydoly.cz o jedinečné možnosti projet poloostrov Pelješac na kole. Konkrétně uvádí trasu z Orebiče do vesničky Lovišče, čili již do níže zmíněných věčných lovišť.
===
Pokud budete v tamních končinách mimo hlavní turistický ruch, dozajista mnoho aut na zmíněné trase nepotkáte. Trasa je vhodná zejména pro MAKÁČE, kterým těžký kopcovitý terén se serpentinami a jedním výhledem do údolí vyprodukují endorfiny aspoň na dva dny.
Pokud jste se po přečtení skorky zařadili mezi KOCHÁČE, mohu vás ujistit, že NIC neuvidíte. Silnice se vleče mezi kopci obrostlých makchií a moře uvidíte jen na začátku a konci trasy. Opuštěná vesnice u silnice, spíše připomíná místo duchů. Měla jsem možnost si dané místo prohlédnout, ale vnitřní hals byl zásadně proti, prý kdoví, z jakých pohnutek museli lidé svá bydliště opustit.
V Nevia campu v té době s námi pobýval německý pár. Manžel svou paní na tuto šílenou trasu vytáhl s tím, že on má pevné svaly. Jak byla na tom jeho žena, jaksi zapomněl komentovat. Zatímco jsem se v teple povalovala u moře, ona musela ve vedru a dusnu šlapat do Lovišče. Přijeli zhruba za 4 hodiny, ale jak jsem pochopila, nebavila se s ním po zbytek dne.
Všem, kteří by podlehli kouzlu cyklistiky na Pelješaci v turistické sezóně, bych doporučila nejdříve sepsat závět, neboť se zařadili do skupiny SAMIKADZE.
Páteřní silnice poloostrova vede většinou vnitrozemím, je o dobrý 1,5 metrů užší než normálně, chybí KRAJNICE a serpentiny jsou tak ostré, že řidič soupravy s návěsem nebo obytným přívěsem, který bude cyklistu objíždět ani nemusí vědět, že ho smetl z komunikace nebo přimáčkl na skály.
MSF