Děsivé sny

Jsou lidé, kteří trpí nespavostíz různých důvodů. Za svůj život jsem trpěla spánkovou poruchou naštěstí krátce v důsledku zlobivého nervu, kterého jsem umravnila do správných mezí pomocí akupunktury. Sny, které by se mi opakovaně zdály, též „nevlastním“, řekla bych že spím dobře a vydatně.

Mám přítele, který se několikrát do roka trápí opakovaným snem o neudělané zkoušce a nuceném ukončení střední nebo vysoké školy. Jeho paní tvrdí, že nic si nevymýšlí, protože občas křičí ze spaní a někdy je z toho durch propocený.

Včera volal ohledně nějaké banality, ale netušil, že bude vyslýchán.
„Honzi, ještě máš ty opakované sny na téma neudělané zkoušky?“
„Mám, zrovna včera se dostavil znovu,“ dodal zkroušeně. Bylo to přímo děsivé.
„A přemýšlel jsi někdy, proč se ti takové sny zdají? Rodiče ti hubovali za studijní neúspěchy? Přineslo ti to nějaké trauma, které mělo zásadní význam ve tvém životě? Existuje někdo, kdo ti ublížil, komu bys měl odpustit?“
Chvíli byl slyšet na druhém konci aparátu jen jeho dech. „Rodiče mi nikdy, nic nevyčítali, nehubovali ani nebyli na mě zlí.“
„Tož, zde jádro problému nebude, pojďme dál,“ povzbuzovala jsem ho.
„Je v tom nějaká žena?“
„Ne,“ ozvalo se jednoznačně.
„Existuje, někdo komu bys měl odpustit?“
Ticho bylo delší, než jsem očekávala, ale přesto jsem se odpovědi dočkala. „Musel bych odpustit sám SOBĚ!“ s dojetím ze sebe vykoktal.
„Tak to udělej! Odpusť sám sobě, že jsi selhal, že jsi nedokončil zemědělku a stavárnu. Uvědom si, žes prohrál bitvu, nikoli celou válku. Pochval se za to, žes při zaměstnání vystudoval ekonomii! Žijeme v polárním světě, všechno má svůj RUB a LÍC. Život nejsou jen příjemnosti servírované na stříbrném podnose, ale problémy a nepříjemnosti, které k životu patří jako slunce a déšť. Pokud neodpustíš sám sobě, klidu se nedobereš.“
„A to mám si říci, jako že si odpouštím?“ ptal se opatrně a nedůvěřivě.
„Oj, synku, tak jednoduché to není. Slova nestačí, musíš se spustit hlouběji. V duši a v srdci si musíš odpustit, potom budeš mít klidný spánek.“
„Zase si nějaká chytrá, poslouchej!“ dotčeně kontroval.
„Nevím, jakou chytrost máš na mysli, ale čtu ‚nevhodné‘ knihy a dychtím po těchto informacích jako ohař po divoké. Informace si dávám dohromady jako děti stavebnici LEGO.“
„Ale já nevím, jestli jsem schopen odpustit sám sobě. Myslím, že to nikdy nedokážu.“ žvanil.
„Příteli, sám se musíš rozhodnout. Buď to dokážeš a klidný spánek si zasloužíš, nebo to nedokážeš a potom si nestěžuj!“ poradila jsem mu stroze.

MSF, další informace pro Honzu jsou vítány.