Vysněné červené proužky

Po více než osmi letechjsem opět zasedla na kadeřnické křeslo. V minulosti jsme ztratila důvod tam chodit, protože řeči o mých rovných a jemných vlasech jsem poslouchat nechtěla a o trvalou ondulaci jsem nestála. Vždyť to byl podle některých kadeřnic základní pilíř, aby mi nějaký účes držel a alespoň den vydržel.
Vystačili jsme si doma sami stříhacím strojkem, pomocí něhož jsem nosila krásného ježka (některé ženy mi ho záviděly!), později semišový účes. Ovšem pouze do 4. října 2006, kdy jsem zjistila, že jsem ostříhaná skoro dohola (vlásky možná 4 mm a na některých místech záseky, které ošklivě odhalovaly kůži lebky.) Naštvala jsem se na Toma a vlasy jsem nechala postupně dorůstat.
===
Dnes jsem navštívila kadeřnický salón. Instruovala jsem mladou slečnu o tom, co požaduji. Trochu zastřihnout vršek a kolem uší, tmavší barvu a barevné proužky. Zásadně žádné světlé nebo blonďaté experimenty. Byla příjemná a žádné řeči, že něco nejde jsem neslyšela. Všechno šlo.
Základní barva tmavě fialová tvoří podklad pro divoce červené proužky, které mi vytahala z pod ubrousku a melírovací čepice. Tahání vlasů jsem se slzami v očích vydržela, ale jaký úlek jsem způsobila kadeřnici, když mi sundavala čepici, raději nechtějte ani vědět.

Vlasy mi prostříhala, usušila, nanesla creativní gumu, rozčepýřila, srovnala a účes plamínek byl na světě. Při pohledu do zrcadla, přemýšlím, jestli to není příliš odvážný účes, ale k mým dosavadním osmatřiceti letům se hodí.

MSF, změna je život v každém věku.