S klidným svědomím mohu říci,že jsem nikdy nebyla protekční dítě a protekce se mně taktéž v dospělém životě vyhýbala obloukem, pokud jsem si podporu, přízeň nebo náklonnost nezasloužila zvýšeným úsilím, ctižádostí a zarputilostí, které mě dovedlo k cíli. V těchto dnech v naší posilovně zajišťuje provoz spolumajitel Martin. V červených teplácích, tričku ve stejné barvě a v santaklausovské čepici, která sluší jeho souměrné hlavě s pečlivě udržovaným bíbrem na bradě, naděluje malé vánoční pozornosti. Každý návštěvník si odnáší dva banány a po jedné mandarince a jablku. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že nadílka čtyř banánů, dvou mandarinek a jablka byla určena jen pro mě a nemusím se o ní dělit s Tomem! “Řídíte?” zeptal se znenadání. “Ne, bude řídit můj. Je namoklo a špatně vidím.” – “Tak, co si dáme?” Z lednice vytahoval originální čtvrtlitrové lahvičky pálenek z pálenice Ivy Labaštové v Češově. Slivovice, hruškovice, meruňkovice, jablkovice – čtyři vzorky moku, který tam napálil mladý muž Pepíno od nás obce. Volba padla na meruňkovici. Nalil, přiťukli jsme si, vychutnali doušek silného nápoje a po desíti letech známosti si připili na tykání. Nejen mok chutnal po meruňkách, ale rovněž náš malý polibek.
MSF, vskutku nečekané.