Pokud navštívíte severní Jadran, v kteroukoli dobu,, doslova na každém kroku vás doprovází rostlina zvaná latinsky Salvia officinalis L., česky šalvěj lékařská, chorvatsky žalfija a slovinsky žajbl. Názvy uvádím pro jazykovou nejednoznačnost, neboť Slovinců je v létě v této zemi stejné množství jako Němců a Čechů dohromady.
Milióny šedozelených keříčků šalvěje jsou rozesety na chudé půdě vápencových svahů na jadranském pobřeží. Světle červenofialovými květy ji uvidíte kvést na jaře, v krátkém období mezi prvním a třetím květnovým týdnem.
V botanických knihách se uvádí, že šalvěj pochází ze Středomoří, z Itálie a Řecka, patří do čeledi hluchavkovitých, rodu Salvia. Jde o víceletou rostlinu, která má ve spodní části dřevnaté lodyhy vejčité, vroubkované listy s jemně sametovým povrchem. Bylina má silně kořeněnou vůni a aromatickou svíravě nahořklou chuť, protože obsahuje silice, hořčiny, třísloviny, též hormony a sloučeniny kyseliny nikotinové.
K léčebným účelům se šalvěj používá při špatné funkci štítné žlázy a v klimakteriu, k výplachům v ústní dutině a krku při zánětlivých onemocněních. Zmírňuje nadbytečné pocení, ničí bakterie, působí protizánětlivě, podporuje trávení a zlepšuje funkci žlučníku a jater.
S ohledem na silné kořenité aroma a výraznou chuť používáme v kuchařské alchymii pouze jeden až dva lístky do masových pokrmů. V případě přípravy lihového nebo čajového macerátu můžeme použít větší množství.
Ze samizdatu KONOBE