Základem zdraví pohybového aparátu v každém věku je svalový krunýř,který, jak víme ze školy, podporuje kosterní systém. Ono moudro jsem kdysi vyčetla v ženském časopise v článku lékaře, ortopeda. Bohužel pro většinu lidí je pohodlnější tabletka pomáhající od bolesti než tělesný pohyb a cvičení.
Muži dělají, že jim nadváha nevadí, vždyť: „O co jde? Jsem chlap a, hotovo.“ Bohužel české statistiky jsou neúprosné. Každý druhý muž po čtyřicátém roku má prostatické potíže, zhoršuje se kvalita jeho sexuálního života a tím i partnerských vztahů. Bodejť by problémy neměli, když:
1. se nechali vlastními ženami dobrovolně zhyzdit nadměrným množstvím kvalitního jídla,
2. nade vše milují pití piva a mnozí navíc vydatně kouří,
3. přijdou domů po čtyřech až pěti pivech, nacpou se k prasknutí, zasednou k televizi a usnou …
4. Všeobecně se málo se pohybují, protože jezdit autem je snadné, vysedávat před televizí příjemné a rokovat v hospodě nutné.
Otázka času, kdy se ON připojí, necháváme zásadně uzrát. Nedoporučuji trhat „nezralé banány“, neboť by zaručeně „nedošly“. Podle naturelu a povahy partnera uplatňujeme metody:
1. nechceš, musíš,
2. všeho do času.
Metodu „nechceš, musíš“ jsem použila na prvním manželovi, o němž jsem se již zmiňovala. Když ručička váhy ukazovala jeho zvýšené tělesné přírůstky, doslova jsem ho vyštvala v průběhu první poloviny manželství na čtrnáctidenní odtučňovací kurz, pořádaný nějakou tělovýchovnou jednotou. Pravda, vrátil se jen s mírným váhovým úbytkem, ale spokojený a se zvláštní novou jiskrou v oku, nabytou v třicetičlenném ženském kolektivu. Aniž bych v té době znala českou průpovídku „neřeš, nepřepínej a po ničem nepátrej“, jsem po ničem nepídila.
Princip „všeho do času“ jsem spolehlivě uplatnila v soužití s Tomem.
Při vyslovení slov posilovna, činky, muskulatura míval pravidelně osypky a mé soustavné cvičení v něm vyvolávalo značné vlny nevole, které pomáhal zvládat jen s vrozeným taktem. Sám se domníval, že s dědičnými dispozicemi askety vyjde do smrti smrťoucí a že tělesnou prací překoná neduhy nastávajícího stáří. V podstatě byl po dlouhá léta stále zdravý, až do doby, kdy přechodil jarní chřipku.
Ani s vysokou horečkou jsem ho do postele nedostala, protože byl přesvědčen o tom, že se ho chci zbavit; kdyby ulehl, zajisté by umřel.
Zřejmě neléčená chřipka byla příčinou jeho následných úporných bolestí hlavy, které ho sužovaly několik týdnů. Když už si myslel, že má nejhorší za sebou a že je fit, chopil se zase manuální práce, ale zanedlouho bylo opět vystaráno. Bolest krční páteře ho skolila znovu, srazila jeho ego na kolena. Nastal zvrat a konečně byl ochoten připustit, že je třeba hledat nápravu.
Teprve když jsem přednesla osvětovou řeč o svalovém krunýři, nezbytné podpory kosterního aparátu, až vše důkladně promyslel a pochopil, že ona myšlenka má něco do sebe, pravil: „Od prvního ledna chodím s tebou do posilovny a doufám, že mě naučíš cvičit a správně dýchat.“
Od onoho památného předsevzetí uplynuly více jak dva roky. S železnou pravidelností chodí budovat svoji muskulaturu a úspěšně bojuje proti plíživému opotřebení a stáří.
Jsme nejstarší návštěvníci v naší posilovně. Mnohým spolucvičencům bychom mohli dělat rodiče a Tom dokonce i dědu, ale s mladými si v ničem nezadáme, dokonce někdy vykazujeme i lepší výsledky.
„Nikdy se mi do posilovny nechce, pokaždé se musím přemáhat, ale vždy se po cvičení cítím lépe,“ svěřil se manžel ve slabé chvilce.