Proč kudlanky nejsou v čínském horoskopu

Za hlubokými vodami, za pustými lesy, v daleké zemi, pod nejvyššími horami světa žil panovník, který si podmanil lidi tak,že mu vždycky říkali jen to, co chtěl slyšel, ukazovali, co chtěl vidět a chovali se k němu tak, aby ho nepřivedli do stavu cholerického běsnění. A protože mu byli lidé zcela oddání, šli mu svou loajalitou zcela na nervy.
Nastal podzim, slunce bylo až těsně nad obzorem, s padajícím barevným listím se vytrácely poslední záchvěvy babího léta a na dveře ťukaly plískanice. Všechno ho začalo na těle bolet, v kostech mu loupalo, kýchal, chrblal a nadával. Zkrátka přepadla ho blbá nálada. I jeho nejvěrnější se stáhli do ústraní, aby nebyli objektem jeho odporného rozpoložení. Zůstal osamocen.
„No přeci nebudu sám!“ rozčílil se, „vždyť tady se mnou někdo musí být! Lidské prdolízky nechci více vidět, a tak pozvu k sobě zástupce zvířecí říše. Uvidíme, kdo a s čím přijde.“
Na všech významných křižovatkách a místech, v dolinách a pastvinách, ve vodách i skálách nechal vyvěsit plakáty, aby v sobotu před nejbližším úplňkem přišli zástupci zvířecích ras, ale od každého druhu jen jeden reprezentant.
Samou pýchou na tím, jaký vymyslel fikaný plán, pln očekávání, nedočkavostí a netrpělivostí špatně spal, ale o to více hodoval. Po dobu čekání přibral dobrých pětadvacet kilo, ale byl na pohled klidnější a vyrovnanější. Týden, před vyhlášenou návštěvou začal na panství ruch a shon, aby vybrané pochoutky a nápoje byly připraveny, než hosté přijedou. V podvečer usedl do pohodlného křesla a čekal.
Vida, jen dvanáct vás přišlo, ostatní se ani nenamáhali, zbabělci. Nedokázali přemoci své přirozené pudy – žraní, spaní, páření a strach. Dobře tedy. Více nás nebude, nuž začněme. Sluhové přinášeli vybrané pochoutky servírované tak, aby si každé zvíře mohlo podle libosti pochutnat. Kradmo je panovník pozoroval, jak se chovají k sobě navzájem a jakým způsobem se cpou lahůdkami. Když se vynadíval, pravil: „Jak tak na vás koukám, tak mi připomínáte mé lidské protějšky, nepřišel jsem na žádný významný rozdíl, kterým byste se od nich lišili.
Ode dneška již nebudou lidé s křestními jmény, ale zástupci živočišné říše v pořadí, jakém na hostinu přišli – Krysa, Buvol, Tygr, Králík, Drak, Had, Kůň, Beran, Opice, Kohout, Pes, Vepř.
Kudlanka nábožná i bezbožná zůstala jen kudlankou, protože nedokázala přemoci páření, žraní (ach ta obezita), spaní a strach (z konkurence). Přátelé, pozor na kudlanky! Některé jsou i mezi námi.
MSF