Ceremoniář: Dovolte, abych se ujal své funkce ceremoniáře, která mi byla laskavě svěřena paní Jarmilou Novotnou. Než proběhne celý akt křtu, dovolte mně krátkou osobní poznámku.
Víte já si velice vážím toho, co se mně přihodilo a nikdy bych byl neřekl, že já takový stoprocentní bezvěrec, zarputilý až militantní ateista jednou budu asistovat při této povídce a výlučně religiózní akci jako je křest. Pro mě to je ovšem jen další důkaz toho, jak bezbřeze bohaté jsou zážitky, které nám literatura poskytuje a jak nás dokáže krásně zaskakovat. Ještě jednou děkuji za důvěru.
Tedy křest. Člověk se svátostí křtu stává vlastně členem církve, je připojován k církevnímu životu. Naším křtem se tato kniha zapojí do života literárního a tak jako se člověk stává členem velké rodiny křesťanstva, tak se naším křtem kniha stane částí velké hodnoty literární, a proto se vás ptám, paní Janovo, vlastním jménem Jarmilo Novotná, alias matko, alias autorko, zda jste připravena nechat svého křesníčka, tuto knihu SKORKOVINY pokřtít.
JANOVA: Ano. (Držím knihu v rukou.)
Ceremoniář: A nyní se ptám vás, křesná mamičko, paní Lidmilo Košťálová, zda jste připravena křesníčka, knížku SKORKOVINY pokřtít.
L. Košťálová: Ano.
Ceremoniář: Děkuji. A ptám se Vás, pane senátore doktore Jiří Liško, křesný tatíčku, zda jste připraven našeho křesníčka také pokřtít.
Dr. Jiří Liška: Ano.
Ceremoniář: Děkuji. A v posledku se ptám vás, pane Radovane Sále, náš křesný tatíčku, zda jste také připraven tuto knížku pokřtít.
Radovan Sál: Ano….
Ceremoniář: Děkuji. (Předal křesní nádobky křesné mamičce a křesným tatíčkům.)
A nyní žádám vás křesná mamičko, paní Lidmilo Košťálová, abyste pokřtila zde přítomného křesníčka knihu SKORKOVINY, a prozradila nám s jakým přáním ho provázíte do jeho života .
L. Košťálová: Lije tekutinu na knihu. Milý křesníčku, já ti přeju, aby na tvé cestě do života jsi potkával samé čtenáře, které oslníš stejně tak, jako tato knížka oslnila mě. Aby ses uhnízdil v knihovnách veřejných, ale i soukromých a aby se ti brzké budoucnosti narodila sestřička nebo bratříček.
JANOVA: Děkuju.
Ceremoniář: A nyní žádám vás, pane senátore, doktore Jiří Liško, křesný tatíčku, abyste též přistoupil a prozradil, co přejete do vínku této nové knížce vy?
Dr.Jiří Liška: Mám stejné přání jako vyslovila křesná mamička, paní Lidmila Košťálová. Vím, že samotnému je v životě těžce, a proto přeji křesníčkovi sourozence, kteří budou stejně upřímní jako SKORKOVINY.
JANOVA: Děkuju.
Ceremoniář: A naposled žádám vás, pane Radovane Sále, křesný tatíčku, abyste také přistoupil a řekl nám, co vinšujete této knize na její cestě ke čtenářům.
Radovan Sál: Já bych si především přál, jestliže dojde k vydání další takhle krásné knížky, abych mohl být první z těch křesných tatíčků, protože tito dva už řekli všechno! Ale přesto bych rád připomněl, že tak jako dámy mají několik kabelek a my muži máme minimálně dvě saka, u nichž máme minimálně dvě kapsy, tak bych rád minimálně ještě dvě knihy pokřtil.
JANOVA: Děkuju.
Ceremoniář: A nyní bych vás prosil všechny tři, paní sudičku i pány sudiče, aby přistoupili zde a na rodný list a bříško křesníčka připojili na důkaz dnešního křtu své podpisy.
Podepisují se.
Vážení přátelé, se všemi platnými i neplatnými zákony této země a tudíž tímto okamžikem tento křest nabývá účinnosti. Ano, náš křesníčku byl jsi pokřtěn ve jménu Máchy, Vančury i Hrabala svatého. Amen. JANOVA od ceremoniáře převzala šerpu.
JANOVA: Děkuju, děkuju vám všem, že jste byli svědky slavnostního křtu mé první knihy SKORKOVINY.