Nikdy jsem nebyla špičkově zručná domácí švadlena, ale socialistický nedostatek zajímavých oděvů mě naučil stejně jako Dalibora housti.Mé oděvy před příchodem BURDY do českých luhů a hájů vznikaly těžce – způsobem POKUS – OMYL.
Německý časopis vnesl do mého snažení více rozmanitosti a když jsem držela pravidla, že látka se pokládá líc na líc a značky musí být na sobě, dílo se zpravidla podařilo na první šup, pokud jsem vybrala správné míry.
S příchodem kapitalismu na sebe nešiju z časových a ekonomických důvodů. Seženu obvykle rychle a za slušné peníze a skříně jsou nacpané vším možným.
Ovšem koupit pěkné oděvy na sbírané panenky je problém. Co nevytvořím, nemám. Pakliže se něco najde, jedná se o tak otřesné střihy nebo kombinace materiálu, že je škoda za to vydat byť malý obolus. A panenky z padesátých let mají svou módu, kterou je vhodné ctít a dodržovat.
Tušíte správně. Opět v tom lítám. Střihy nejsou téměř žádné. Osvědčenou metodou pokus omyl to jde velmi ztuha a tak lovím na internetu návody, nebo párám oblečky, abych střihům přišla na kloub.
Naposledy jsem přestrojila Páju. Konečně dostal slušné kalhotky, ze stejné látky čelenku a po dvou knoflících na „botky“. Romanka plakala, že by taky něco nového, ale výrobce ji oblékl tak, že bych ji musela doslova utrhnout hlavu nebo rozstříhat šatičky. Tak dostala jen zástěrku, mašle do culíků a na zástěrku dva knoflíky ze stejné látky jako Pája.
Panáčci před proměnou:
Chlapečkovy původní kalhotky jsem rozpárala, vytvořila střih na další a nové ušila.
MSF
Eli,kdybych nenašla Tonku v Prapratnu, nikdy by mě nenapadlo sbírat panenky. Kdyby mě exponáty v Muzeu panenek a medvídků v Troskovicích neohromily sezonním oblečením, ani bych nevěděla, že je třeba na sbírkové předměty šít, plést a háčkovat.
Když potřebuji domácí šaty nebo kostkované kalhoty, nechám si je ušít. Je to moc práce, ale na panenky to jde rychle.
MSF
VIKI,a já tě zase obdivuji, že umíš zpívat, hrát divadlo a další umělecké směry.
MSF
Milé dámy.jestli si myslíte, že jsem v dětství šila na panenky, jste na omylu!!! Neušila jsem ani ň.
Vašíka jsem obšila jen výjimečně, protože spoustu kvalitních věcí průběžně dědil po bratránkovi. Ale když měl jeden rok, ušila jsem mu košilku, kšiltovku a kalhotky na plenkové gatě v barvě khaki a hrací kalhotky podle Burdy. Dvakrát jsem svému rozměrnému manželovi ušila v téže barvě košile a potom jen pro sebe do roku 1989. Jak říkám, od příchodu kapitalismu, raději nakupuji.
MSF
já jsem tak ráda, na jednu stranu, že už nemusím šít, ale zase nemám ten požitek z konečného díla. Je fakt, že se dám koupi oblečení za pír šupů, tedy když nechceš rovnou značkové. Ale to my jsme nikdy neměli. Ale ty panenky jsou krásné, ale já, majitelka třech kluků vnuků už panenky nemám. Bohužel.
ad hadimrškaSpřízněná duše! Šití na panenky jsem jako malá pochopitelně zkoušela. Nebavilo mě to. Když byly děti malé, bylo nutné leccos ušít, protože trh byl velmi chudý. Nebavilo mě to. Později jsem ušila několik plachet na windsurfing – na trhu nebyly. Nebavilo mě to. A bohužel dodnes se šití a zašívání vyhýbám a odkládám, dokud to jde. Obdivuji šikovné ženské ruce, které umí šít. MSF
OblečkyTak to byla věc, kterou jsem jako malá nikdy nezkoušela. Nebavilo mě to.
Zdravím a přeji krásný víkend.
http://nd.blog.cz…dy/87774621.jpg
ad JANOVA)jak říkám: ZLATÉ RUČIČKY!!!!!