Každá generace dívek byla nějakým způsobem vedena k rodičovství. V 19. století mladým šlechtičnám sloužily k výuce celoporcelánové panenky, které jsou vzácným sběratelským artiklem. Děvčátka z chudších vrstev musela vzít za vděk svými sourozenci, kterých bylo v rodinách někdy nepočítaně. Má generace žen základy sbírala v předmětu Péče o dítě. Ale když se mi hošíček narodil, bylo všechno jinak. Ačkoli byl hodné dítě, plakal, kdy plakat neměl, v noci se dožadoval své porce mléka, což vyžadovalo noční vstávání a nepohodu. Ať základní výcvik byl jakýkoli, nikdy simulace problémů nebyla tak detailní, abychom si již v mládí vyzkoušely, co obnáší nepřetržitá péče o novorozeně a záporná bilance spánku. Dnešní doba přinesla panenkové trenažery v podobě, robotických miminek, ovládané nejmodernější softwarovou technologií. První pokusy byly uskutečněny na universitě v Mexiku. Studentům přidělili naprogramované lidské napodobeniny, s nimiž byli spojeni pomocí čipových pásků. Dítka tak poznala svoje rodiče, pravidelně se dožadovala mléka, řvala, když potřebovala přebalit, pochovat nebo namasírovat bříška. Vyučující měli zpětnou kontrolu a věděli, kolikrát nebyly exponáty přebaleny, nakrmeny či jinak ošetřeny. Experiment dopadl poměrně katastrofálně. Sice nezemřelo žádné „děcko“, ale plných 70 % studentů vrátilo testery před ukončením plánované doby.
MSF
Exponát
Já jsem se výsledku nedivila,jen mě napadlo, jestli nebudou z péče otráveni předem, ačkoli robot se umí smát, broukat a být i jinak příjemný.
Zákon schválnosti říká, že v praxi přijde vždycky něco úplně jiného, než jsme si natrénovali, což vede k lepšímu prokrvení mozku.
====
Gombo, když čtu tvůj komentář, napadla mě paralela: ale najdou se muži, kteří mají velké citové vztahy ke svým velkým plechovým hračkám…
MSF
a diviš se jim?vždyť k těm napodobeninám testovaní nemohli mít žádný citový vztah, jenom je otravoval hluk mechanické hračky …