LCO – lehké cyklistické osvěžení

Blíženecká povaha mého muže potřebujepouze jediného parťáka a vůbec neočekává, že bych jeho přání nesplnila. Samotného ho nebaví NIC.
Nápad dojet na kolech do jižní zátoky sv. Ante jsem přivítala s pramalým nadšením, ale neodvážila jsem se remcat ani odmlouvat. Proč taky, bylo příjemné odpoledne, teplota tak akorát a po deštivých mracích nebylo ani památky a nemocné koleno cestu v bandáži vydrží. Navržena trasa ve mně nevyvolala žádné podezření, že by mohlo být všechno jinak.

Minuli jsme první ukazatel směru

za městečkem Kraj s tím, že si nebudeme špinit boty v moučkovém vápenatém prachu nedalekého lomu. Po páteřní komunikaci jsme pokračovali k dalšímu rozcestníku

a odbočili směrem k hřebenu, aniž bychom se starali o symboly. Zpočátku nic nenaznačovalo nějakou zradu nebo nepříjemnost, ale netrvalo dlouho, štěrková cesta zmizela a my jsme zůstali na pěšině plné kamení a balvanů

Abychom postupovali vpřed, museli jsme kola nést nebo alespoň nadnášet. Pravda, Tom mi pomáhal

seč mohl, ale přesto jsem si podávala sportovní výkon jako kdysi při zkouškách na manželku a na skuhrající koleno jsem brala pramalý ohled.
Nakonec jsme na druhou stranu ostrova nedojeli, jelikož jsme zůstali trčet v hustém porostu, který nebyl vůbec ochoten nás propustit žádoucím směrem. Po krátkém průzkumu Tom zatroubil k ústupu a my jsme se vrátili na silnici. Ale s jakým výsledkem – metu jsme nepokořili a koleno mi nedalo spát dva dny!
====
„Jak ti je?“ ptal se starostlivě Tománek.
„Blbě.“
„Promiň, jsem si vědom, že jsem to přehnal.“
„Se neomlouvej, protože tak to dopadne vždycky. Odepřít ti malé příjemnosti je snazší, než odmítnout účast na lehkém cyklistickém osvěžení.“
===

Dohra
Po návratu domů jsem zážitek vylíčila svému ošetřující lékaři, abych zjistila, jestli uplatní další fyzioterapeutický zákrok. Mile se na mě usmál a pravil: „Přičti si další dva týdny rekonvalescence!“
A bylo vymalováno.

MSF, obávám se, že se svou sportovní náturou si budu přičítat týdny ještě dlouho.