Pětašedesát schodů je k divadelním prknům a k hledišti Vladické brány. Stejný počet diváku shlédl v pátečním večeru tři aktovky Herolda Pantera v podání Závěsného divadla. Hlediště improvizovaného divadla sice praskalo ve švech, ale opět se potvrdila slova, že dobrých lidí se vejde všude hodně.Sám autor v roce 1962 při setkání se studenty v Bristolu sdělil: „…začal jsem psát hry docela jednoduše: vymyslel jsem si pár postav v určité situaci, někam jsem je umístil, a pak jsem dával pozor na to, co říkají.“ A že dával vždy bedlivý pozor, potvrdil i dramatik Václav Havel v říjnu 2005, kdy přebíral za nemocného Pantera cenu Franze Kavky slovy: „Takhle bych chtěl umět psát.“
Nádraží Victoria
Největším překvapením této aktovky byl hlas, známý hlas, který se ozýval z úst muže, mým očím skrytého za podpěrným sloupem schodiště. Za boha jsem si nemohla nevzpomenout odkud ho znám; krásný melodický hlas plný oduševnělé vnitřní krásy a klidu. Naštěstí program prozradil a na otázku odpověděl. Pod režijním vedením Josefa Lédla v roli zmateného řidiče, který stojí se svým taxíkem navzdory požadavkům dispečera (výborný Josef Horáček) kdesi u rozlehlého parku, byl
Robert Tamchyna, novinář a redaktor Českého rozhlasu.
Popel popelu
Ve hře o násilí pod vedením Josefa Lédla se zaskvěla Alena Stillerová v úloze Rebeky, ženy, která kdysi v době nacismu přišla o dítě a zažila nesmírné utrpení. Z prožitých traumat se jí snaží pomoci její muž Devlin v podání výborného Theodora Petryšína.
Jakoby na Aljašce
V režii Roberta Smolíka se představila
Lucie Stillerová v roli Debory, dívky, která byla probuzena svým ošetřujícím lékařem (Josef Vavřina) po devětadvaceti letech.
Uvedené představení můžete vidět ještě 7. a 12. července, pokud vyjdete oněch 65 schodů a budete mít alespoň zamluvený lístek.
MSF a hezký zážitek.