Zleva: Lála, Gába a TonkaKdyž jsem představovala ještě v Chorvatsku svým známým nalezence Tonku, ptala se Hana: „Vy jste sběratelka panenek?“ Než jsem se stačila vysoukat odpověď, předešla mě Dáša: „Ano, ale ještě o tom neví.“
Lálu jsem dostala jako roční dítě od strýčka, který ji dovezl z tehdejšího Sovětského svazu. Jedná se o bakelitového plaváčka (Tom říká plavenka). Je až s podivem, že přežila dobu, kdy mi už nic naprosto neříkala a neměla jsem k ní žádný vztah. Teď ji ochraňuji jako káně mladé.
Tonku Prapratku a její příběh znáte z malého seriálu Antonia von Prapratno.
Gábu Moniku jsem objevila v jednom bazaru. Kdyby nestála 30 Kč, ležela by tam patrně dodnes. Podle značky ji vyrobila firma Götz (číslo vzoru 207-14), dokonce se může jednat ještě o německý výrobek, neboť uvedená firma dávno přesunula výrobu do Číny. První jméno jsem přečetla z cedulky, kterou měla kolem krku a druhé dostala podle Moniky, která měla v den nálezu svátek.
Číňanku Li
(podle místa výroby) jsem si vyškemrala před pěti lety na Ježíškovi, protože byla široko daleká jediná, která měla brýle a milý úsměv.
MSF, doopravdy se musím krotit. V jistém bazaru sedí za výlohou stará, ale zachovalá krojovaná panenka.
Proč je Číňanka Li Číňankou Li? Takhle na dálku vypadá … normálně 🙂 teda jako evropsky 🙂 Taky jsem nevydržela – ale měla jsem možnost to svést na naši Johanku, když dostala ve školce brejličky, že jako jí musím koupit taky s brejlema 🙂 a taky má milej úsměv a má blonďatý copany 🙂
ad JANOVA)tak tohle je tvoje mini sbírečka!!!Jsou krásné. Budu si muset také vyfotit – tu jednu, kterou mi věnovala moje sestra.
Další moje panenky jsou už v panenkovém ráji.