Mrzutosti

Věřím tomu, žese neptám nikdy jen TAK.

„Nechceš mi vyjet garáže?“ tázala jsem se chotínka.
„Ne, vyjeď si sama.“
Usedla jsem, nastartovala a zamyslela se. Výsledek:
odřené zrcátko, které jsem přivřela o vrata. Chotínek byl bez sebe, ale několik pádných argumentů na jeho drobné kolize a byl klid.

„Nechceš jet se mnou do města?“ ptala jsem se ho opět provinile.
„Nechci.“
V hustém provozu jsem prokličkovala tam, kde jsem potřebovala a parkovala tak, abych mohla v pohodě vyjet. Domů jsem se vrátila s přidřeným blatníkem. Vůbec si nejsem vědoma, že bych viníkem mohla být já sama, neboť chotínek byl nezvykle klidný.
Kdoví, jestli v tom nemá prsty sám.

MSF