Praktická ukázka, že všechno bylo u nás opět jinak.Velikonoční neděle dříve byla dnem rozjímání a klidu, k níž patřily tradiční pokrmy – beránek, mazanec, ale také vejce, chleba a víno, které se ráno světily při mši. kromě symbolického významu měl tento zvyk i praktický podtext – po období dlouhého velikonočního půstu by mohl náhlý přechod k tučné stravě přivodit zdravotní obtíže. Proto se světily pokrmy, které měly tělo na návrat k běžné stravě pozvolna připravit. Kousek posvěceného jídla dostala v tento den každá návštěva, která vešla do domu.
===
Na Velký pátek se mě ptala známá, jak prožijeme Velikonoce. V naší rodině se ovšem každé volno musí proměnit v činorodou aktivitu, která promění naše rozsáhlé latifundi v kulturní pozemek, kde necháme litry potu, množství stržených puchýřů a mozolů, které zdobí naše ruce po celý rok.
Tak jako předloni, loni i letos byla pracovní neděle. Faktem zůstává, že tentokrát jsem nastoupila s rýmou a bez remcání na celý den.
Vše co vyrašilo, vyrostlo a překáželo bylo umravněno, vyřezáno a spáleno. Když se zrovna s Tomem nehádáme a máme svůj den, vytvoříme tandem, který na co sáhne, to dokončí.
Zavčasu jsem pochopila, pokud mě má práce stále bavit, nesmím lítat s plným kolečkem ostříhaných větví k ohni, ale hrabat, hrabat a hrabat.
Zastavili jsme se jen u oběda, dvakrát u kafe a půl hodiny před odjezdem jsem spokojeně zalezla do auta a v klidu četla knížku, která mi postupně sundává šupiny z očí a učí mě novým reakcím.
Malá ukázka. „Asi dnes večer umřu,“ suše konstatoval Tom. „A co já s tím?“ opáčila jsem. „Pokud do rána chceš umřít, tak s tím nic nenadělám, ale mohu ti namazat záda, aby se ti v rakvi dobře leželo.“ Zdá se, že umírat už nechce a budeme mazat bolavá záda.
===
Dnešní jídelníček byl daleko od tradičního doporučení. Ráno chleba s máslem a medem, v poledne hovězí guláš tři dny odležený s chlebem a večer ovocný tvaroh s piškotami.
MSF