Ale v čem jsme si skoro všichni rovnikde se s námi matka Příroda moc nemazala, jsou palce a prstíčky na nohou.
Kostiček malých a menších mnoho, masíčka na nich málo, pokud se zlomí jen jediný článeček, noženka bolí a nic moc se s tím nedá dělat, do doby, kdy si tělo pomůže samo a kůstka sroste.
Z literatury vím, že matka Příroda vykonala záslužné dílo hodnou obdivu, jestliže vymyslela poměrně složitou stavbu nohy – Achillovou šlachou počínaje, přes silné kolenní klouby až ke svalnatým hýždím. Chodidlo důmyslně seskládala z mnoha velikostně rozdílných dílů abychom nepadali na nos a na ústa, ale udrželi se v rovnováze, mohli chodit, skákat, tančit, běhat, dovádět a provádět ještě další alotria.
Onehda mi pravila, prý když dumala nad stavbou dolních končetin byla už k smrti vyčerpaná, uondaná a duševně schvácená, a proto poručila pomocníčkům: „Dost již bylo práce a přemýšlení o stavbě chodidel. Už nic vylepšovat nebudeme. Stejně je lidi budou cpát do ponožek a strkat do nevhodných bot, kde se budou křivit, mordovat a všelijak deformovat. Dívky, slečny a dámy, v zájmu vysokého sexappealu budou své mužské protějšky udivovat v obuvi, která je bude dovádět k trvalému šílenství sexuální touhy, ale ženským nohám to ke zdraví nepomůže. Co jsem já vyrobila, lidi stejně zkazí, ale výrobci obuvi budou už ve třetím tisíciletí používat chytré počítače, plánující boty na míru pro každou činnost nebo tělesnou abnormalitu. Po většině roku budou ukryta ve schránkách různé obuvi a nebudou vidět jejich neestetické tvary. Ruce, prosím, ty jsou na očích, na nich jsem si dala obzvlášť záležet, ale dejte už pokoj s chodidly.“
Však jsem matce Přírodě nejednou vyčinila, co mi na chodidlech vyrobila. Zlobila se, že pláču na nesprávném hrobě, neboť různé deformace byly způsobeny zejména nevhodnou obuví vyráběnou v dobách mého mládí. Hudrovala dále, že vedu zase nějaké reklamační řeči, místo toho, abych chválila kvalitu dodaného všeobecného zdraví, zažívací a vylučovací přiměřenost a nabuzený životní optimismus.
Ale, co naplat, když každé ráno po probuzení první spočinutí ospalého oka padne na prstíčky, jejichž postavení vlivem příčně ploché nohy, mám nachystány akorát pro aplikaci plovacích blán. Velikost palce je vcelku dobrá, ale ti podomci matky Přírody měli zase nějaký zmatek ve skladové evidenci a místo menšího dolnokončetinového ukazováčku přidali prstíčky dobře o půl centimetru delší, aby upozornili potenciální muže: „Bacha, chlapi, budete pod pantoflem!“
Sebekriticky přiznávám, že na tom asi něco bude, ale snažím se partnerům podpantoflizmus všemožně kompenzovat, tu dobrým jídlem, či sportovními výkony a odvahou, které by mi mohly závidět i později narozené ženy. Nepoměr velikostí je odpudivý, neboť při své menší výšce bych si měla kupovat boty menší pánské velikosti. Nad velikou botou, korábem, se vždycky otřesu a Tom mě uklidňuje tím, že ušetřím v zimě za sněžnice a v létě za ploutvne. Protože nohy rvu po dlouhá leta do bot spíše o číslo menších, mám kostičky na prstíčkách nezdravě zdeformované. Předposlední prstíčky, prsteníčky, připomínají dočista turecké šavličky, prý genetická výbava starých Keltů. No ba, moc nevěřím, ale není šprochu, aby nebylo pravdy trochu. Malíček mám drobňoučký a málo vyvinutý, že se skoro žádný nehtíček na něj ani nevešel.
Pravda o nedokonalých prstíčkách se nakonec ukázala před nějakým rokem, kdy se proslulá německá modelka Claudia Schifferová odmítla nechat fotit bosa, protože se za svoje chodidla stydí, a jaká je světově proslulá top krasavice!
MSF, možná bude i pokračování.
Z celku Muž a žena v pohybu.