Žili jste v jiné době?

Pro všechny dříve narozené a mladé ženy a muže.Vyrůstali jste v 50., 60. nebo v 70. letech minulého století? Jak jsme to vůbec mohli přežít?

1. Auta neměla bezpečností pásy, opěrky hlavy a ŽÁDNÝ airbag.
2. Na zadním sedadle bylo VESELO a ne nebezpečno.
3. Dětské postýlky a hračky byly barevné a natřené jedovatými nebo přinejmenším pochybnými látkami.
4. Neexistovaly žádné dětské pojistky na elektrických zásuvkách, dveřích aut, dózách s léky a chemických čistících prostředcích.
5. Na kole se jezdilo bez helmy.
6. Pili jsme vodu z kohoutků, ze zahradních hadic a podobných pochybných zdrojů a ne minerálku ze sterilních láhví.
7. Stavěli jsme motokáry. A ti z nás, kteří měli to štěstí, že měli před domem asfaltovanou silnici, zkoušeli lámat rychlostní rekordy, aby potom eventuálně v polovině zjistili, že zapomněli na brzdu… Po několika nehodách byl i tento problém VĚTŠINOU vyřešen.
8. Směli jsme ven jen s jednou podmínkou, že budeme do tmy zase doma. Neexistovaly mobilní telefony, nikdo nevěděl kde jsme a co děláme. Neuvěřitelné!
9. Školní vyučování bylo pouze dopoledne a na oběd jsme byli doma.
10. Měli jsme modřiny, odřená kolena, zlámané kosti, někdy i vyražené zuby, ale nikdy nebyl kvůli tomu někdo obviněn, i když došlo k neshodám a rvačkám. NIKDO NEBYL VINEN, JEN MY SAMI.
11. Jedli jsme sladkosti, chleba s máslem, pili jsme nápoje se skutečným cukrem a nikdy jsme neměli problémy s nadváhou, protože jsme byli pořád VENKU v POHYBU a AKTIVNÍ.
12. Dělilo se nás pět nebo šest o jednu limonádu… Pili jsme ze stejné sklenice či láhve. Nikdo kvůli tomu neonemocněl nebo nezemřel.
13. Neměli jsme Playstations, Nintendo 64, videohry, 99 televizních kanálů, videa, Dolby Surroun, počítače nebo internet… MĚLI JSME KAMARÁDY!
14. Směli jsme ven pěšky nebo na kole, navštívit kamarády, i když bydleli několik kilometrů daleko. Zaklepat na dveře, vejít do domu a hrát si s nimi.
15. Ano. Venku, v tom nebezpečném světě. A DOCELA SAMI. Jak jen to bylo možné? Hráli jsme fotbal na jednu bránu a když někdo nevyhrál, neměl z toho psychické trauma a nezbořil se proto svět.
16. Někteří žáci nebyli možná tak dobří jako jiní a když zůstali „sedět“, tak prostě opakovali jeden rok. NIKDO nebyl proto poslán k psychiatrům nebo k psychologům. Prostě si jenom zopakoval jeden rok. NIKDO neměl dislexii, problémy s koncentrací, nikdo nebyl hyperaktivní… KAŽDÝ DOSTAL SVOJI ŠANCI.
17. Měli jsme volnost a čas na hraní, úspěchy, neúspěchy, úkoly. …a učili jsme se s tím žít. Zůstává nezodpovězená otázka: Jak jsme tohle všechno mohli PŘEŽÍT? Ale především: Jak jsme mohli přitom rozvíjet svoji OSOBNOST?

Tato zpráva je určena pro všechny generace, které vyrůstali v uvedených letech. Je také určena všem, kteří přišli po nich, aby viděli, jak jsme tenkrát žili… Možná řeknou, že to byla nuda, ale řekněte sami – nebyli jsme šťastní???

MSF, ano já jsem též ve zdraví přežila.