slohově nadnesený, květnatý nebo jen obecně platný,ale neprocítěný, prázdný obrat, výraz rčení, průpověď (viz Slovník spisovného jazyka českého, Academia 1989) jsem objevila a pochopila díky Vladimíru Justovi a jeho knížkám:
– Slovník floskulí, s podtitulem Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: klišé, slogany, hyntýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy, Academia 2003 a
– Slovník floskulí 2, Academia 2005.
Až po důkladném prostudování prvního dílu jsem pochopila, jak je naše mateřština zasviněna bahnem „moderních“ obratů, která směřují k jedinému cíli – úpadku jazyka, kultury a našeho národa.
Druhý díl jsem si přenesla domů teprve včera a z letmého náhledu mě zaujal výraz NE-, neboť čeština je jeden z mála jazyků, který dokáže v jedniné větě použít několik záporů.
Jako příklad uvedu citát z knihy amerického spisovatele R. Chandlera, (název detektivky ani překladatele jsem si nepoznamenala, bohužel):
… nikdo nepřišel, nikdo nezavolal, nic se nestalo, nikoho nezajímalo, jestli jsem živ nebo jestli jsem odjel do El Pasa.
Na závěr hesla NE- mě pobavila, citovaná slova Pavla Eisnera z knížky Čeština poklepem i poslechem, 1948:
čeština miluje negaci. Negativistický apetit češtiny je až chorobný. Je to u nás samý nešvar, nekňuba, nemotora a netýkavka, a nikde nepotkáte žádného motoru, kňubu, švara a tím méně týkavku. (Viz strana 156, Slovník floskulí 2).
MSF